#Sebeláska
„Základní neduh, který jsem nalezla u všech lidí, se kterými jsem kdy pracovala, je sebenenávist. To je podle mého názoru hlavní nemoc nás všech, ale projevy nedostatečného sebepřijetí a sebelásky se liší“
(Barbara Ann Brennan, Ruce světla)
Kdysi jsem si (bohužel nevím od kud) opsala tuto krásnou větu:
„Pochybnosti a pocity méněcennosti jsou projevem ignorance vůči univerzální inteligenci. Poznat hluboce sebe sama znamená cítit se nekonečně cenný/á“
Každý z nás je dokonale „navržen“, aby splnil svůj životní úkol. Máme přesně to správné tělo,
správné rodiče, správné dispozice k tomu, abychom dokázali splnit náš jedinečný životní úkol. Nikdo nemá tu kombinaci co vy, nikdo jiný nemá v plánu přesně to, co chete udělat vy. Každý jsme jedinečný.
Musíte se jen podívat do zrcadla a zjistit pro co jste vlastně navržení. Co přinášíte světu, co je vaším
darem? Co si v životě přejete dělat víc než cokoliv jiného? Co je ta hluboká touha, kterou v sobě nosíte už od dětství, ten tajný sen? – To je váš osobní úkol! Vaše tělo, váš energetický systém, vaše vědomí jsou perfekní právě pro plnění tohohle vašeho snu. No ano, i ty věci, co na sobě nemáte rádi, dokonce i vaše nemoce vás směřují k naplnění vašeho úkolu. Pokud máte krátké nohy, možná prostě nemáte být modelkou, a možná to právě máte překonat a přinést něco nového do sterilního světa krásy. Modelka Kanya Sesser nemá nohy vůbec.
Anie Songe by určitě nedokázala tak krásně psát o sebe-lásce, kdyby si neprošla anorexií. Michaela „Mysha“ Gautam by určitě nevybudovala firmu a dětský domov v Nepálu, kdyby nezažila pocit beznaděje a totální bezmoci.
Neříkám, že své nedostatky musíme ukazovat světu, nebo na ně být pyšní. Ale můžeme se milovat i s
nimi, můžeme si odpouštět. Můžeme se zvednout, když spadneme. Bezpodmínečná láska přeci znamená bez podmínek, ne bez emocí (beze smutku nebo zlosti z chyb), ale i přes chyby, přes pády, přes špeky… Pro tu jedinečnost a krásu v nás, pro tu lásku a učení, které na svět přinášíme svým příběhem.