Aquahealing

Aquahealing je masážní terapie v teplé vodě, která pracuje s tělem i duší. 

Při aquahealingu máte vlastně „terapeuty“ dva – praktika aquahealingu a vodu. Tito dva „terapeuti“ spolupracují k vašemu maximálnímu uvolnění, protažení, zklidnění, vyplavení stresu i uložených emocí. Aquahealing vychází z masáží, ze zen shiatsu, z watsu (protažení merediánů na hladině vody), wata (volný pohyb zejména pod vodou), léčivého doteku „healing“, kranio-sakrálních technik, prožitků prenatálního vývoje a bioenergetiky. 

Vypovědět, co je aquahealing a co od něj očekávat, je velmi náročné. Každá procedura ve vodě je jiná, neopakovatelná. Jak se říká: „dvakrát do stejné řeky nevstoupíš“. Voda plyne, neustále se proměňuje, a i když vypadá na první pohled stejně, vždy přináší něco nového, jedinečného… 

Proto si dovolím být osobní a napíšu svou zkušenost. 

Když jsem byla na aquahealingu poprvé, zamilovala jsem se. Cítila jsem čirou radost, svobodu, uvolnění, hravost… Mé tělo se lehce a spontánně pohybovalo ve vodě, v tom nekonečném prostoru, podle impulzů terapeutky, které jsem důvěřovala. Zkoušela jsem něco nového, bavila se, otevírala pod vodou oči a sledovala hru světel. Odevzdala se a vlála prostorem lehce a bezstarostně, chvíli jako medúza, chvíli jako řasa vlající ve vlnách. A pocit euforie mě cestou z bazénu stále doprovázel. 

To chci zažít znovu! To se chci naučit! 

Nedlouho na to jsem absolvovala svůj první kurz – aquabody fluid a watsu basic v rámci tříletého výcviku shiatsu. Poté pokračovala na výcvik watsu 1 – transition flow a (prozatím) nakonec na kurz wata 1.  Všechny u výborné učitelky Darji Havelkové.

Začátky ve vodě nebyly vůbec lehké, odplavávala jsem, nedokázala udržet nad hladinou hlavu i nohy někoho většího, a tak jsem na prvním kurzu dokonce uklouzla a krásně zrelaxovaného kolegu přitopila. Samozřejmě hned jak popadl dech, dělal si ze mě srandu. Mě ale do smíchu nebylo, alespoň dokud jsem si nedala kolíček na nos a nenechala se povozit pod vodou. Voda rozpouštěla všechny mé výčitky, chmury a obavy. Ve stavu bez tíže, bez zábran, bez starostí, to byl můj podvodní svět… až do kurzu wata, neboli vodního tance. 

Kurz wata byl velmi intenzivní, pět dní v kuse jsem trávila kolem 7 hodin v bazénu. To už se vyplaví ledacos. Těch 70% vody v těle jsem aktivně cítila už třetí den. Když jsem si večer lehla do postele, stále mě hezky houpala. Musím říct, že na kurz jsem nešla ve svém nejlepším rozpoložení a mým záměrem, který jsem chtěla od vody za těch pět dní získat, byla důvěra v život a radost z něj. Čtvrtý den, po odpolední vycházce do prosluněného podzimního lesa, jsem znovu cítila propojení se životem, klid, radost a energii v těle. Poslední, pátý den, když jsme na sobě navzájem ukazovali kompletní ošetření, byla jsem první v roli klienta. Dala jsem si záměr svou znovu-objevenou radost a důvěru v život ukotvit. 

Už po chvíli uvolnění ve vodě se mi motala hlava, měla jsem pocit, že se točíme stále dokola, sílilo ve mně, že potřebuji něco jinak, ale nechtěla jsem rozhodit kolegyni, která si potřebovala procvičit určité prvky, poslušně jsem ležela dál. Cítila jsem se jako v odstředivce, ve které se rozdělilo mé vědomí a podvědomí. Už jsem nebyla „Já“ s podvědomím, někde vespod, kde má být. Ale mé vědomí se vzneslo, ulétlo a hluboké podvědomí se objevilo na jeho úrovni. Při závěrečných pozicích embrya mi v hlavě hrálo už jen repetitivní: „Já tu chci zůstat, nechte mě pod vodou. Já chci umřít. Já chci umřít.“ 

Když jsem se ocitla nad hladinou, upřímně vyděšené vědomí se ujalo zpět kontroly. Vyběhla jsem brečíc z bazénu. Tohle jsem v sobě schovala i před sebou samou a teď to mám prezentovat veřejně?! Potřebovala jsem být chvíli sama. Tohle má být ukotvení důvěry v život?! Radost ze života?! Touha nežít vůbec, pečlivě zahrabaná někde úplně dole v nejtemnějších místech „mě“. Navíc, je to pravda, život je občas příšerně vyčerpávající, jenže co s tím mám sakra dělat?… No panikařit schovaná v šatnách asi ne. Dýchat. Dostat se do těla. Dát se dohromady a vrátit se, předvést závěrečné ošetření v plné kráse.

 Chvíli jsem přemýšlela, že se nevrátím, já bych nechtěla aby na mě sahal někdo v takovém stavu, v jakém jsem byla. Ale rozhodla jsem se, budu žít a budu dělat, žádné nesmysly. Usušila jsem slzy a uzemnila se, jak to jen šlo. Při práci jsem si dávala takový pozor, abych na kolegyni v mém náručí nic nepřenášela a byla dobře uzemněná, až mě bolely nohy. Byla jsem naprosto v těle, naprosto přítomná a pracovala lépe než kdy dřív. 

Tentokrát jsem neodjížděla z bazénu s pocitem euforie, ale trochu vyplesklá, nicméně klidná a ukotvená. Prosvětlila jsem pěkný kus nevědomí a to je dobré! A pochopila jsem, myslím tím naprosto fyzicky, pochopila, co znamená „jít do těla a uzemnit se“, pocítila jsem, jak je to důležité. Radost ze života tady na zemi se nedá hledat ve hvězdách. 

Pocit klidu a stability se mě držel několik dní. I když se měnily všechny plány, schůzky se přesouvaly, někdo masáž zrušil, jiný napsal: „Máš čas teď?“. A já čas měla, nechala jsem věci připlouvat a odplouvat a stála nohama klidně na zemi. A to i když jsem zavřela oči, stále jsem totiž cítila houpání vody. To je zkušenost, kterou mi už nikdo nevezme, až zas bude někdo „dělat vlny“, stačí si vzpomenout.
Voda je krásná, čirá, čistá, nadnášející, životadárná. Voda je letní déšť, zurčící potůček, klidné mořské pobřeží, ale i otevřené moře v bouři, ničivé vlny, temnota, hlubina. Nikdo skutečně neví, co ukrývá dno oceánu… A všechny tyto aspekty vody v sobě má každý z nás. A pokaždé vám může voda přinést něco jiného. Zvu vás na výpravu do vašich vnitřních oceánů. Budu Vás provázet v krajinách lehkosti a radosti, i v temných hlubinách.

Pokud máte zajém vydat se semnou do vody, napište mi prosím na anna@masazni-terapie.cz