Masochistická charakterová struktura
Masochisté v životě očividně trpí. Jejich maska říká „Raději se zničím sám, než mě zničíte vy.“
Jejich zranění pramení z konfliktu mezi intimitou a nezávislostí stejně jako u psychopatického charakteru. Ani u této charakterové struktury nebylo dítěti dovoleno se svobodně projevit. Ovšem masochistické struktuře nebylo dovoleno se vyjádřit opakovaně, zhruba od dvou let dál. Předpokladem pro vznik tohoto charakteru je dominantní matka, která své dítě dusí přílišnou péčí, kontrolou a jeho projevy touhy po svobodě nebo sebeprosazení odměňuje výčitkami a vytváří v dítěti pocit viny. Pokud by se dítě prosadilo navzdory matce, vytvoří psychopatickou strukturu, pokud se ale přizpůsobí (což je přirozené pokud vzdor nepomáhá), podlehne vůli rodiče a potlačí svou spontaneitu, vytvoří tak charakterovou strukturu masochistickou.
Potlačení, uzavření a obrnění se proti trvalému nátlaku strukturalizuje silné tělo. Masochistický charakter má vyvinuté svalstvo, zejména flexory (přitahovače), masitou šíji a silné nohy. Často své tělo obalí nápadnou ochranou vrstvou tuku. Díky podsazení pánve a malému klenutí bederní páteře může postoj masochisty připomínat psa se staženým ocasem. Linie pasu nebývá výrazná, trup a nohy působí kompaktním dojmem. Oči hledí měkkým a utrápeným pohledem, nebo mohou uhýbat k zemi.
Toto stažení a potlačení sebe sama působí velké napětí. Veškerá energie musí být držena a potlačována uvnitř těla. Proto ty svaly, proto ten tuk a kumulace energie ve středu těla. Je to hluboká frustrace, jejíž horní vrstvou je deprese, pod ní se však skrývá potlačený vztek, vzdor, nepřátelství a pocity nadřazenosti. Tyto pocity se naučil masochista zatlačit, na úkor napětí a tlaku. Pokud by však povolil a vyjádřil uvězněné pocity, bude cítit vinu a ponížení, kvůli tzv. super egu, neboli osvojeném hlasu matky, které ho hlídá i v dospělosti. Proto nevědomě využívá obranný mechanizmus viktimizace self – tedy postavení se do role oběti. To znamená že: bývá zahlcen problémy (nechává na sebe házet práci ostatních, nebo není schopen úkoly řešit), negativně reaguje na úspěch, nedovoluje si prožívat radost a rozkoš, a nakonec, svým chováním provokuje okolí k negativním reakcím, díky čemuž se konečně cítí „v právu“ vyjádřit nesouhlas a zlost.
Osoba s masochistickými rysy se potřebuje osvobodit a uvolnit svou agresi. Luise Hay například doporučuje bušit do polštářů i když zrovna vztek necítíte. Stejně jako i nucený úsměv zlepšujě náladu, mlácení do polštářů probouzí usazený vztek. Dobré je hlasitě křičet (můžete křičet i v autě, do polštářů, nebo pod vodu). Mnohé sporty mohou být velmi uvolňující (například box, „dámská bezkontaktní verze“ fitbox, japonský šerm kendo, u kterého se hlasitě křičí…). Ale i hlasitý smích je osobitý energetický projev. Pohybem a zvukem efektivně uvolníte nahromaděnou energii, ale nakonec jde o projevení sebe sama, své vůle a svobody, takže je výborná každá kreativní činnost, každá aktivita, která Vám přináší radost.
Masochistický charakter v sobě skrývá spoustu energie, když se mu podaří uvolnit napětí a osvobodit se, bývá úžasně tvořivý a plody jeho kreativity, které na sebe nechaly čekat, jsou přijaty s úctou a obdivem okolí. Vyniká prakticky ve všem, pro co se rozhodne. Má dost energie, aby své projekty dotáhl do konce a ještě podpořil ostatní. Tento charakter má velké srdce a bývá plný porozumění.
Pokud ve svém okolí poznáváte někoho s touto strukturou, dopřejte mu prostor a čas, aby mohl vyjít ze sebe. Neberte si osobně, že odmítá vaše nápady a návrhy a dopřejte mu čas, aby vyjádřil své vlastní myšlenky, i když třeba mluví pomalu a s pauzami.